Caviar d'aubergine čili Kaviár z lilku

Jsem velký experimentátor a moje cesta francouzskou gastonomií mě baví právě proto, že zkouším stále nová a nová jídla, ale také nové a nové produkty. Moje maminka vždycky říká "ale když já nevím, jak to upravit". Co dělat s artyčoky, dýněmi, s různými rybami, mořskými plody a dalšími potravinami, které generace našich maminek neznaly, protože takové produkty v komunistické samoobsluze nebyly? Mám výhodu v tom, že občas u kamarádů narazím na něco, co neznám, občas něco zahlédnu v mém oblíbeném pořadu o vaření "Un dîner presque parfait", občas se na něco pozeptám řezníka, zelináře, či nějakého dobrého francozského kamaráda-kuchtíka (jako je třeba Jeanne), občas studuju internet či mojí chytrou kuchařku Larousse, kde je popsané, co z které potraviny se jí a co se nejí a vůbec, jak s ní naložit tak, aby byla vhodná k úpravě. Výsledky jsou různé, od těch, které se mi zdají hodné publikování, až po brownie neodlepitelnou od formy na pečení a záhy ani od nože, kterým jsem jí chtěla smést do koše.

Moje zjištění ze zkoušení všeho možného je, že pokud máte jakýkoli kvalitní a čerstvý produkt, existuje nutně nějaká úprava, ve které vám onen produkt bude chutnat. Například já nemám moc ráda meruňky, protože jsou chlupaté (podle mě), parmici na grilu, protože má sama o sobě divnou chuť, syrovou celerovou nať, jak ji Francouzi chroupou na aperitiv, atd. atd. Naopak ale meruňkový koláč, parmice s rajčaty, nebo celerová nať v omáčce, to je dobrota, protože se ta jejich podivná chuť snoubí s něčím jiným, co ji oslabí, ale zároveň nepřebije...

A teď, kam se s tím chci dostat. K lilku. Lilek totiž stále odporoval mojí teorii. Kvalitní a čerstvý lilek prostě vždycky do všeho přidával chuť lilku, kterou jsem se při jídle snažila nevnímat. Asi mě odpuzuje lilková fialová na obalu, nevím. Ale všechno, co jsem s lilkem dělala, mě prostě nikdy moc nadšením nenaplňovalo. Jednou jsme ale zavítali s Hvězdopravcem do restaurace Chasse Spleen, která je velmi dobrá a šik. Na předkrm jsem si dala dušené hříbky a kaviár z lilku, protože miluju hříbky a lilek, řekla jsem si, v nejhorším nějak přežiju nebo nesním. A překvapení, kaviár z lilku má chuť lilku, ale právě jenom tak, aby se příjemně snoubila s tím ostatním. Takže jsem našla la recept, a ten vám tu teď nabízím. Tak se dívejte a hlavně vařte. A víte, proč je to tak dobré? Protože v tom není ten zatracený lilkový obal čili slupka :-).

P.S. Moje příští velká výzva je růžičková kapusta :-)!

Potřebujete:
700 g lilku, což jsou cca 2 lilky
2 stroužky česneku
2 polévkové lžíce citrónové šťávy
půl lžičky soli
pepř
1 kelímek olivového oleje
na špičku nože chili

Nádobí: formu na pečení, mixér

Lilek rozkrojíte napůl a uděláte do něj něčím špičatým dírky tak, abyste nepoškodili slupku. Dáte do formy s pečícím papírem slupkou navrch a pečete 25minut v troubě na 210 stupňů. Po deseti minutách k lilku přidáte oloupené stroužky česneku: lépe se mixují, když jsou před tím trochu upečené...

Vyndejte z trouby nechte vychladnout.

Z lilků lžičkou vydlabejte dužninu. Naházejte ji do mixéru spolu s česnekem, citrónovou šťávou a solí. Rozmixujte. Přilévejte za stálého mixování olej tak, až je směs hladká. Nakonec přidejte chili.

A je to. Servírujte na opečeném chlebu.