Pesto z nati ředkviček

Podle etologů by zelená barva měla u člověka snižovat chuť k jídlu. Proč? Protože co je zelené, je zkažené. Nevím, jak na to reagují zastánci názoru, že člověk není původně masožravec: copak většina rostlin není zelených? Proč se asi zelenina jmenuje zelenina, že, podobně jako verdura ve španělštině je od slova verde? Ať už si ale kdo chce co chce říká, když na trhu kupuju mrkev nebo ředkvičky, občas u mě jejich šťavnatá nať vyvolá reakci Pavlovova psa. Jsem divná? Ne divnější než Francouzka Pascale. I když, o Francouzích je známo, že zkusí sníst snad úplně všechno, na co v přírodě kápnou, ať je to zelené, červené, žluté, či lepivé a slizké. Pascale napadlo udělat z ředkvičkové nati pesto a musím říct, že nápad to je výborný. Pesto je ostřejší než to bazalkové a má krásně zelenou barvu.

Potřebujete:
3 hrsti ředkvičkových lupenů (pěkně vyberte ty malé, šťavnaté)
hrst mandlí
40g nastrouhaného parmezánu
5 lžic olivového oleje
stroužek česneku

Nádobí: mixér

A všechno to rozmixujte. A je to. Můžete dát na chlebíčky a návštěvy vám budou klást zvídavé dotazy, co že to na těch chlebíčkách je. Nevím, zda se jim to odvážím říct.

Čokoládová pěna s jablky

Mousse au chocolat, neboli čokoládová pěna, je velká francouzská klasika a můžete se s ní setkat všude, od výborných restaurací až po studentskou menzu. Kde je pěna pochopitelně supermarketová, kelímková. Udělat pěnu doma je ale nejen zdravější, ekologičtější, chutnější, ale také velmi lehké. Kombinace čokolády s jablky je také vynikající. Uvedený recept, k němuž jsem získala inspiraci opět u Fabrice, je jednoduchý dezert, na kterém si ale spolehlivě pochutnáte. Servírovat ho budete ve skleničkách, které umožní vidět dvě vrstvy (jablka a čokoládu). Francouzi tomuto způsobu servírování říkají verrine.

Potřebujete (pro 2 osoby):
2 bílky
80g opravdu hořké čokolády
30ml smetany
trochu skořice
20g cukru
2 jablka
máslo
panáka rumu

Nádobí: šlehač, hrnec, dvě hezké skleničky

Rozkrájejte jablka na kostičky a nechte je osmahnout na másle. Přidejte lžíci cukru, trochu skořice, zalijte rumem a flambujte. Jablka se vám nesmí rozvařit na kaši.

Nechte vychladnout a zatím začněte šlehat sníh. Když je sníh opravdu pevný, přidejte zbytek cukru (cca 12g) a všlehejte. Pak nechte roztát čokoládu se smetanou. Vznikne kaše. Když trochu vychladne, aniž by ztuhla, začněte postupně všlehávat sníh.

Na dno skleniček dejte jablka a zalijte pěnou z čokolády. Nechte utuhnout v ledničce alespoň hodinu. A dezert je hotov

Další mušlová radovánka

Tady jsem vám dala recepty na jednoduché a efektní mušlové jednohubky na aperitiv, které uděláte aniž byste museli mazat miniaturní porce pomazánky na miniaturní kousky chleba, což je přesně věc, kterou já vůbec neumím. Použité mušle byly slávky (s černou lasturou), svatojakunské mušle a machas, typické chilské mušle. Díky Fabricovi, mé velké kuchařské insipraci, jsem se přiučila další mušlovou radovánku, tentokrát z mušlí z bílou lasturou, tedy palourdes, nebo-li almejas.

Věrná čtenář ví, že podle Fabrice vařím opravdu hodně. A víte, co je velká novinka? Na Fabricově blogu jsem se dozvěděla, že se právě přestěhoval. Velmi daleko. Mezi oceán a hory. Kam tedy? No přece do Chile...

Potřebujete (pro 3 lidi):
asi 1kg škeblí
2 šalotky
2 stroužky česneku
trochu bílého vína
50g másla
hodně placaté petržele
plátek sušené šunky
tři lžíce strouhaného parmezánu
olivový olej

Nádobí: mixér, hrnec, plech

Očistěte mušle. V hrnci na troše oleje osmahněte jednu šalotku a jeden rozetřený stroužek česneku. Zalijte vínem a když vře, přidejte mušle. Nechte vařit, dokud se mušle neotevřou. Pak nechte vychladnout.

Nechte změnknout máslo. Mezi tím oloupejte druhou šalotku, natrhejte petržel, přidejte česnek, šunku a nastrouhaný parmezán a všechno vložte do mixéru. Přidejte máslo a rozmixujte.

Vyhoďte polovinu lastury. Mušle v druhé polovině dejte na plech, do každé mušle dejte trochu směsi z mixéru a nechte zapéct 10 minut na 180 stupňů. A aperitiv je připraven!

Nový recept na boeuf bourguignon, čili hovězí po burgundsku

Na mých stránkách dlouho visel tenhle recept na boeuf bourguignon, kde se maso nakládá do vína a následně se vaří v hrnci. U Fabrice jsem ale našla jeho rodinný recept, který nejen, že se nenakládá, navíc se ale dělá v troubě. Vyzkoušela jsem ho a moje nadšení je velké. Kromě toho Fabrice doporučuje jako přílohu bramborovou kaši (na rozdíl od té české dělané bez mléka). Obojí bylo vynikající a skoro bez práce, takže si recept nemůžu nechat pro sebe.

Potřebujete:
800g předního prorostlého hovězího
2 mrkve
1 cibuli
tymián a bobkový list
lžíci mouky
půl litru burgundského (v Chile se snažím alespoň o Pinot Noir)
půl litru vody
kostku bujónu
sůl a pepř
2 stroužky česneku

125 plátků slaniny
hrst žampionů

1 kg brambor
bobkový list
máslo, olivový olej
muškátový oříšek

Nádobí: hliněnou nebo litinovou nádobu s víkem, hrnec

Maso nakrájejte na kostičky, nakrájejte též mrkev a cibuli. V hrnci (nebo přímo v litinové nádobě, pokud je možné dát ji na vařič), nechte zavřít maso, pak přidejte mrkev, cibuli, nechte trochu podusit a zaprašte moukou. Zalijte vínem a vodou, přihoďte kostku bujónu, bobkový list , tymián a celé stroužky česneku. Uveďte do varu. Pak buď vložte přikryté do trouby, nebo přelijte do uzavřené nádoby, kterou do trouby můžete dát, a dejte péct na 200 stupňů dvě hodiny.

Před servírováním osmahněte slaninu, aniž byste ji vysušili, a pak ve stejné pánvi nechte osmahnout žampióny.

Uvařte brambory s bobkovým listem, rozmačkejte je vidličkou a přidejte máslo a olivový olej.

Přeceďte omáčku, vraťte do ní pouze kousky masa a servírujte s kaší a s kousky slaniny a žampionů. Je to dobrota!

Sépie po sètsku

Sète je město na jihu Francie. Tenhle recept jsem našla na internetu u Damiena. Trošku jsem ho upravila, abych nemusela používat konzervovaná rajčata. Poprvé jsem ho zkoušela se sépiemi z trhu, a jak jsem už psala, byla to katastrofa. Čištění sépií jsem prostě ještě na kloub nepřišla. Takže jsem, trapně, koupila v supermarketu sépie již vyčištěné a zmražené a pustila jsem se do díla. Hvězdopravec se nad jídlem opět vrátil do dětství a utrousil i nějaké to pochvalné mručení. Dostat od Hvězdopravce pochvalu, to je stejně komplikované, jako získat novou hvězdičku v Michellinu, takže myslím, že vyzkoušet recept stojí za to, a to i pokud máte k dipozici pouze mražené sépiové kroužky.

Potřebujete:
alespoň 200g sépií na osobu
pět pěkných červených oloupaných rajčat
3 mrkve
1 celerovou nať
2 cibule
skleničku bílého vína
štamprdli koňaku
šafrán
tymián a bobkový list
žloutek
lžíci hořčice
5 stroužků česneku
3 lžíce olivového oleje

Nádobí: hrnec, šlehač

Nakrájejte sépii, cibuli, mrkev, rajčata a celer. Rajčata nechte podusit na troše oleje asi půl hodinky, až vznikne kaše.

Na troše oleje nechte zesklovatět cibuli, pak přidejte celer a cibuli a nechte trochu udělat.

Přidejte rajskou kaši, šafrán, tymián a bobkový list a nechte dělat asi 10 minut.

Přidejte sépie. Po deseti minutáh přidejte koňak, víno, osolte a opepřete a nechte dusit ještě 10 minut.

V misce rozšlehejte žloutek s česnekem. Přidejte hořčici, a pak pomalu všlehávejte olej. Vznikne aïoli, klasická česneková pomazánka z Provence, kterou dáte trochu do omáčky a trochu na toasty, které můžete chroupat před jídlem.

Sépie servírujte s rýží. Dobrou chuť!

Sušená rajčata v olivovém oleji

Sušená rajčata mám moc ráda. Potřebujete je jako základ na červené pesto, ale pochutnáte si na nich také v salátu, či při aperitivu na jednohubkách. V Chile jsou ale sušená rajčata v obchodech velmi drahá a navíc pocházejí z Itálie: a kdo to kdy slyšel, aby člověk v zemi, kde je tolik sluníčka jako v Chile, vozil rajčata z Itálie? Již tak si říkám, že planetě ubližuju dost svým cestováním, tak co by za mnou ještě měla cestovat rajčata, že ano? Takže jsem se pustila do experimentování se sušením a nakládáním a moje zkušenost je již dost velká na to, aby se dala zveřejnit, nebo si to alespoň myslím.

Budete potřebovat šišatá rajčata typu "roma". Mají víc dužniny než rajčata kulatá, a to je výhoda. Snad není ani třeba říkat, že je dobré zapomenout na zimní neduživá rajčata ze skleníku, že tenhle recept prostě nelze realizovat jindy než v létě a připravit si zásoby na zimu. Což je přesně to, co já teď dělám.

Rajčata se dají sušit na slunci, nebo v troubě. Ve smogu Santiaga jsem jasným zastáncem sušení v troubě a myslím, že pokud nežijete v podobně horké zemi jako já, také na sušení na slunci zapomeňte a rozpalte troubu.

To, s čím rajčata naložíte, záleží na chuti. Často lidé přidávají kapari, ale já zrovna fanoušek kapari nejsem. Mám naopak ráda, když rajčata voní bylinkami z horkých strání: tymiánem, rozmarýnem nebo oregánem. Do sklenic dám to, co zrovna mám v truhlíku čerstvé: sušené bylinky se drolí a zůstanou na rajčatech nalepené, což je nepříjemné, když pak rajčata jíte.

Potřebujete:
alespoň 2 kg šišatých rajčat
trochu cukru
olivový olej
čerstvý tymián, rozmarýn nebo oregáno
sůl

Nádobí: plech, troubu, cedník

Rajčata rozkrojte na polovinu a posypte solí. Dejte do cedníku, aby z rajčat odkapala voda vytažená z nich solí.

Na plech dejte pečicí papír, položte na něj rajčata slupkou dolů. Posypte troškou cukru a přidejte voňavé bylinky, například tymián a oregano. Dejte do trouby na 100 stupňů. Pokud máte horkovzdušnou, zaplněte ventilaci. Po 3 hodinách rajčata obraťte a sušte ještě další 3 hodiny. Záleží ale hodně na velikosti rajčat, jde o to je vysušit tak, aby byla úplně svraštělá, ale aby se ještě dala ohnout bez problémů mezi prsty. Může to trvat i dvojnásobek času.

Po této době jsou rajčata ještě měkká a můžete je naložit do oleje hned. Pokud chcete rajčata uchovat bez oleje, sušte až do úplného vysušení, tedy až do stavu, kdy jsou tvrdá a ohnout se nedají (zabere to ještě nejméně další 3 hodiny). Před použitím je pak budete muset rehydratovat.

Zalijte olivovým olejem. Takto konzervovaná je pak můžete uchovávat ve spíži. V lednici by vám olej ztuhl.

A zima může přijít...

Bruselské vafle

Vafle Hvězdopravec miluje. Pokud o víkendu nikde nelozíme, obvykle se vzbudí a řekne: "Uděláme si vafle?", čímž myslí: uděláš vafle. Ne, Hvězdopravec není moje děcko, je to můj chlap, moje opora atd. Nicméně vafle s nutelou baští jako za mlada.

U Fabrice jsem okoukala recept, který je mnohem lehčí (myslím do žaludku) než klasický recept v návodu a srdečně vám ho doporučuju. Má jedinou nevýhodu, a to, že těsto je nejlepší třicet minut po výrobě. Takže žádné připravení těsta večer, aby bylo na snídani. O víkendu se ale dá stihnout před ranní sprchou a je tedy akorát hotové, když se usedá k snídani.

Potřebujete:
2 vejce
250g mouky
25g cukru
čtvrt litru mléka
12g sušených kvasnic
100g másla

Nádobí: vaflovač

Našleháte 2 vejce s čtvrt litrem vlažné vody. Pak přidáte cukr, mouku a špetku soli.

Ohřejete si mléko a nasypete do něj kvasnice. Přilijte do těsta.

Nechte roztát máslo a rovněž ho nalijte do těsta. Těsto přikryjte utěrkou a nechte kynout půl hodiny.

A je to! Nedělní snídaně jako vyšitá.