Sopaipillas a pebre

Sopaipillas je velká chilská klasika a navzdory tomu, jak jsem se hanlivě o chilské kuchyni vyjádřila, je to klasika velmi dobrá. Chilané jsou sice schopní si na těhle plackách prodávaných v ulicích pochutnávat celý rok, množství vozíků s vestavěnou fritézou se ale zněkolikanásobí v zimě a hlavně, když prší. Jestliže Chilané totiž dosud nepochopili blaho ústředního topení a "vodotěsného" domu, vědí, že zima a vlhko se dá výborně zahnat něčím dobrým a tučným k snědku. A zatímco na ulici se sopaipillas jedí jen tak, nebo pokapané kečupem, doma je můžete podávat na aperitiv s pebre. Pebre je klasická "amuse bouche", kterou vám servírují v každé restauraci s kouskem chleba před jídlem. Skládá se z najemno nakrájených rajčat, cibule, koriandru a chilského ají.

Potřebujete:
dva hrnky hladké mouky
hrnek dýňové kaše (tj. uvařené a rozmačkané dýně)
tři lžíce sádla
čtvrt hrnku vody
trochu soli
slunečnicový olej na smažení

Na pebre: dvě rajčata, jednu cibuli, jedno ají (pálivá světle zelená paprička), jeden rozetřený stroužek česneku, svazek koriandru, tři lžíce oleje, šťáva z jednoho citrónu, trocha soli, postup je nakrájet a smíchat.

Nádobí: vykrajovátka

Smíchejte všechny ingredience (kromě oleje na smažení, samozřejmě) až vznikne elastické, ale nelepivé těsto. Nechte hodinu odpočinout.

Rozválejte těsto na tloušťku asi půl centimentru a vykrajujte placky. Chilané dělají placky kulaté o poloměru asi 5cm, já jsem ale rozhodla doma použít vykrajovátka na vánoční cukroví a už mi od ruky létali hvězdičky, srdíčka, stromečky a dokonce i ježci.

Pečte v oleji po obou stranách až placička zrůžoví. Olej by měl být, dle receptů, asi na 190 stupních, což je dle mých zkušeností ne moc horký, ale přeci jen dost horký.

Tak dobrou chuť!